Na slovíčko o Stáji Za obzorem

Na slovíčko o…

Stáji Za obzorem

Mnoho z nás možná netuší, že v Sivicích máme jezdecký klub (JK). Proto jsme oslovili jeho provozovatelku paní Helenu Petrovou, aby nám klub krátce představila.

Jak vznikl nápad založit v roce 2017 JK Roketnice a jak se vaše stáj do Sivic dostala?

Jezdecký klub jsem založila poté, co jsem v Brně a blízkém okolí nemohla najít ježdění podle svých představ. Představovala jsem si zkušené instruktory, kolektiv nadšenců a kvalitní péči o koně. Spíše jsem potkávala tápající instruktory, kterým bylo hodně věcí jedno, nespokojené koně a roztříštěné vztahy poznamenané individuálními jezdeckými lekcemi (to se pak s nikým neseznámíte, když jste tam pořád sám). Věřím, že když se člověku něco nelíbí, má jít a udělat to lépe nebo se s tím smířit. Já v tomto případě zvolila první možnost.

Kde přesně stáj Za Obzorem sídlí?

Sídlíme na louce nad cementárnou. Hodně lidí mi říkalo, že tady v okolí stáj nikdy nevznikne. Že bez peněz nic nedokážu. Jsem hrozně tvrdohlavá a hledala jsem, dokud jsem nenašla. Samozřejmě to nezáleželo jen na mé vůli. Stáj je výsledkem píle více lidí – i to považuji za důležité. Po zkušenostech z Tvarožné jsem si byla jistá, že koně musí být někde „mimo civilizaci“. Zároveň je pro nás ale blízkost města důležitá, protože většina našich členů bydlí v Brně nebo blízkém okolí.

Kolik koní a jakých plemen u vás momentálně žije?

V tuto chvíli máme 13 koní, z toho 1 je u nás jen na ustájení. Zbylí koně jsou v klubu – to znamená, že buď s námi aktivně jezdí, nebo jsou u nás na dožití nebo výchovu. Máme především anglické plnokrevníky, což je vlastně odpad dostihového průmyslu. Pro nás mají skutečnou hodnotu, jsou to pracovitá inteligentní zvířata, která udělají ještě hodně radosti. Téměř všichni z nich jsou narození a odchovaní tady v regionu. Pak tam máme několik teplokrevných koní z chovu pana Pelikána z Tvarožné. To jsou opravdu zvířata vysoké hodnoty, nicméně jsou to takoví „profi“ koně: nejsou vhodní na hobby ježdění. Jsou energetičtí a občas mají potřebu to ukázat. Jsou spíše do parkuru a lehčího zápřahu.

Vaši koně žijí v režimu „24/7“, tedy pořád venku. Proč je to pro ně nejlepší?

Co je pro koně nejlepší – to bylo vždy předmětem diskuze. Nejhorší počasí je letní bouřka s větrem. Určitě nemáme naše zázemí dotvořené, nicméně ve své podstatě zůstane stejné. Každý kůň by měl mít ideálně několik věcí: neustálý přístup ke slušnému senu a čisté vodě, volnost pohybu, pevno pod nohama, místo k lehnutí, závětří a stín. Jinak jsou to venkovní zvířata, která nevyhledávají jiný luxus než podestlaný kout a společnost ostatních. Pokud něco z toho koně nemají, pak je na zvážení, je-li nějaká snaha jim to zajistit. Pokud není, tak je to špatně.

Skloubit provoz stáje se zemědělstvím musí být dřina. Prý pro koně pěstujete i vlastní bio mrkev a řepu?

Všichni mí blízcí ví, že skloubit jakéhokoli koně s čímkoli, je poněkud dřina. Kůň stojí čas i peníze. Bohužel v životě má člověk standardně jedno nebo druhé, případně ani jedno. Klub byl vlastně založen proto, abychom koně mohli sdílet a pomáhat si. Bez klubu bych péči o ně nezvládla a nikdo z klubových členů by zase nezvládl vlastního koně beze mě a ostatních. A teď k mému pracovnímu vytížení. Udělala jsem vše pro to, aby koně mohli kvalitně žít i když přijdu jen jednou denně. To bylo zásadní pro ekonomiku věci. Aby klub mohl existovat, tak potřeboval do začátku hodně finanční podpory a tak se stalo, že jsem musela po ukončení rodičáku nastoupit do práce. Takže bio mrkev a řepa musí počkat, až splatím své závazky. Nyní chodím do práce na plný úvazek, po práci klub a koně, ve zbytku času moje děti a místo dovolené zemědělství.

Na vašem webu se dočteme, že jezdectví u vás „není jen hop a hyjé“. Co si pod tím máme představit?

Na úvod chci říct, že nikdo učený z nebe nespadl. My všichni mladí jsme jen aspiranti na to být zkušenými pardály. Nemyslím to jako omluvu svých chyb, ale tak to prostě je, chyby se dějí a je třeba se z nich učit, nikoli je stále opakovat. Mladí lidé (a vůbec bych to nevztahovala jen na tuto generaci) už po staletí mají dojem, že vše půjde snadno, protože ještě nerozumí tomu, co za výsledky stojí. Chuť něco dělat jim ale nesmíme brát! Snažíme se mladým lidem vysvětlit, že cíle musí být reálné a dosažitelné. A že jediná cesta je vytrvat. Vydržet všechny nesnáze, přečkat neúspěchy. Není třeba si hned sypat popel na hlavu a všeho nechat. Ježdění na koni je ze začátku opravdu těžká volnočasová aktivita. Je nesmírně komplexní: ve vteřině se z vás stává ošetřovatel, učitel, partner, jezdec nebo kočí, pohůnek pro všechno. Musíte být rychlí, hbití, pozorní, umět se soustředit na zvíře a jeho okolí, umět se do něj vcítit a předvídat jeho činy, vést ho, motivovat a korigovat. Do toho musíte pečovat o jeho blaho.

Snažíme se učit své členy, že musí dbát na komfort koně. Také učíme své jezdce, že po polích se nechodí, pokud jsou oseta! Učíme je poznávat, co na kterém poli roste a po kterém poli se občas projít lze a kam naopak nesmí. Pro lidi je dnes zemědělství vzdálené a je to škoda. Často se pak stává, že doslova šlapou (nebo jezdí!) po práci zemědělců nebo ji jinak znehodnocují. Tady bych vyzvala k toleranci a rozhovoru.

Kdo se u vás může posadit do sedla? I úplný začátečník?

Pro místní nabízíme i svezení, ale spíše spontánního charakteru. Prostě když někdy půjdete kolem a uvidíte někoho od nás, zkuste se zeptat, pokud máte zájem o svezení nebo pohlazení koně. Možná řekne ne, ale možná i ano. Jinak se specializujeme na pravidelnou činnost. Snažíme se být kolektivem a domovem pro mladé lidi, kteří se rozhodli, že ve svém volném čase chtějí trávit čas s koňmi. A to lze pouze na pravidelné bázi, protože tak, jak si pes zaslouží vlastní rodinu, tak si kůň zaslouží znát lidi, kteří za ním chodí. A především si zaslouží, aby s ním bylo nakládáno srozumitelně – aby s ním každý mluvil stejným jazykem – dával stejné povely. Koně jsou zvířata, která velmi ráda spolupracují. Velmi jim záleží na porozumění. Takže není problém být začátečníkem, ale musíte to myslet vážně a být připraveni trávit s koňmi pravidelně alespoň jedno odpoledne v týdnu. Všechny jezdce vedeme k samostatnosti tak, aby ke koním mohli časem docházet podle svých časových možností a nemuseli se vázat na čas instruktora.

Pořádáte příměstské tábory, klubové akce, tématická focení. Jsou tyto aktivity otevřené i pro veřejnost nebo jsou jen pro stálé členy?

Určitě se nebráním domluvě čehokoli v rámci našich možností. Před lety jsme se fotili s koňmi u vánočního stromu v Sivicích a musím říct, že to bylo úplně skvělé.

Vzhledem k tomu, že se specializujeme na pravidelnou činnost, příměstské tábory už nepořádáme. Lze si domluvit týdenní výcvikový kurz, ale já musím do práce a starat se o to, abychom měli čím krmit. Víc toho nestíhám. Navíc je vůči koním nefér, aby ráno chodili tři hodiny s dětmi z tábora a odpoledne byli ještě k dispozici členům klubu. Je toho na ně pak moc.

Spíš se snažíme dělat to, že si v létě každý člen nechá dva týdny prostor jen na ježdění a koně. A pak si udělá třeba i s kamarádkou nebo kamarádem takový vlastní příměstský tábor. Opravdu nám záleží na stabilním zázemí, kam si lidé chodí odpočinout. Nelze to dělat tak, že chodí celý rok jezdit a starat se a pak jim v létě řeknu „nechoďte, bude tu příměšťák“.

Pokud má někdo koně rád, ale nechce nebo se bojí jezdit, může k vám přijít třeba jen pomáhat, čistit koně a trávit s nimi čas?

Tomuto jsme nakloněni. Podporujeme volný čas strávený u koní. Chodit za nějakým koníkem je zdarma. Jediné, co zaplatíte, jsou úvodní lekce komunikace s koněm. Ale hodně záleží, jak to chcete pojmout. Některé koně je těžké jen chytit a vyčistit, jiní jsou naopak úplně bez problému.

Jaké máte s klubem nejbližší plány a na co se v letošní sezóně nejvíc těšíte?

Letošní sezóna je u konce, čeká nás už jen jeden parkur. Letošní výsledky nebyly nejlepší, ale nic si z toho neděláme. Spíš než výsledek jsou pro nás důležité závody, které proběhnou v klidu a s co nejmenším počtem chyb.

Plány s klubem jsou pořád stejné. Některými lidmi jsem byla v minulosti nařčena, že se na tom snažím vydělat a že postavím nad cementárnou hotel a podobně… Takové obavy, ač pro ně asi mám pochopení, mě velmi mrzí. JK zůstane v této podobě tak dlouho, dokud budu živa. Koně jsou pro mě živnost, nikoli byznys. Do budoucna bych byla ráda, kdybychom měli plachtovou halu na ježdění. Přináší to hodně výhod – světlo, absence bláta, absence větru, kvalitní zavlažený povrch bez nutnosti navážet tuny materiálu. Ale to bohužel záleží na finanční situaci a ta se ještě několik let nezmění.

Máte nějaký speciální zážitek co se vám v klubu stal a vryl se vám do paměti?

Mám pocit, že každý týden je jako měsíc. Vedle několika vyloženě negativních zážitků stojí hrozná spousta těch pozitivních. Jeden z těch nejsilnějších bylo narození dvojčat, o kterých jsem neměla tušení. Na ten den teda nezapomenu.

Všechny srdečně zvu na procházku k nám, jen prosím nejezděte autem (až na výjimečné případy). Koně krmte jen s dovolením a za doprovodu někoho ze členů. Určitě prosím nenechávejte žádné krmení nikde na stole. Spořádala by ho naše nezbedná ponička.

Po některých návštěvách z minulosti poprosím ještě o úsměv, pozdrav nebo zamávání, abychom věděli, že přicházíte v dobrém.

Redakce